Životopis jubilanta

8. ledna 1788 narozen v Toskánsku jako poslední – šestnáctý – potomek velkovévody Pietra Leopolda (třetího syna Marie Terezie) a velkovévodkyně Marie Ludoviky (infantky španělské)
1788–1790  první dva roky života tráví malý princ na dvoře svého otce ve Florencii a v Pise
20. února 1790 ve Vídni umírá císař Josef II. / velkovévoda toskánský se stává císařem Leopoldem II.
panovnická rodina se stěhuje do Vídně (zde se Rudolfu Janovi stávají domovem rezidence Schönbrunn a Hofburg)
1. března 1792 Leopold II. umírá / na trůn nastupuje jeho prvorozený syn František (II.), Rudolfův o 20 let starší bratr
15. května 1792 umírá císařovna Marie Ludovika / na výchovu osiřelého čtyřletého Rudolfa dohlíží nadále sám císař
1803/1804 15letý arcivévoda se poprvé potkal s Ludwigem van Beethovenem a stal se jeho pilným žákem (slavný skladatel ho učí hře na klavír, později i hudební teorii a kompozici)
1804 Rudolfu Janovi byla udělěna hodnost generálmajora (vojenské kariéře ale zabránily zděděné zdravotní obtíže – epilepsie, revmatismus a dna)
1804–1805 arcivévoda studuje teologii v Klosterneuburgu (dostává se mu privátních lekcí u profesora patrologie a dogmatiky)
11. srpna 1804 císař František vyhlašuje Rakouské císařství / v r.1806 definitivně zaniká římská císařská hodnost
19. března 1805 arcivévoda Rudolf Jan přijímá spolu se svátostí biřmování i tonzuru a nižší svěcení
30. března 1805 arcivévoda zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým (v červnu pak následuje jmenování koadjutorem arcibiskupa Colloredo-Waldsee s právem nástupnictví)
1806–1811 soukromé studium bohosloví ve Vídni
1811 arcivévoda Rudolf Jan přijámá z rukou svého bratra – císaře Františka I. – nejvyšší rakouské vyznamenání: Řád zlatého rouna (stává se 891. řádovým rytířem)
12. září 1811 zemřel první olomoucký arcibiskup Colloredo-Waldsee (arcivévoda Rudolf se o tři dny později vzdá nástupnictví ve prospěch hraběte Marii Tadeáše Trautmannsdorfa z Weinsbergu)
1814 Rudolf Jan se stal protektorem spolku „Gesellschaft der Musikfreunde des Österreichischen Kaiserstaates“
20. ledna 1819 ve Vídni zemřel arcibiskup Trautmannsdorf / arcivévoda přijímá kandidaturu do Olomouce
24. března 1819 Rudolf Jan ustanoven olomouckým arcibiskupem
4. června 1819 papež Pius VII. schválil volbu Rudolfa Jana olomouckou kapitulou a jmenoval ho kardinálem (kanonické překážky byly dispenzovány)
24. srpna 1819 budoucí arcibiskup přijímá jáhenského a o pět dní později i kněžské svěcení
26. září 1819 Rudolfu Janovi je ve vídeňském chrámu sv. Štěpána uděleno biskupského svěcení (téhož dne oddá svou neteř a saského korunního prince)
28. září 1819 převzetí kardinálského biretu z rukou císaře Františka (pallium metropolity mu předal papežův mimořádný vyslanec, klobouk a prsten zase papežský nuncius)
1819 ražba olomoucké intronizační medaile s heslem „Et In Minimis Integer“ (= „I v maličkostech dokonalý“)
9. března 1820 arcivévoda Rudolf Jan je v Olomouci slavnostně intronizován
červen 1822 arcibiskup adresuje císaři žádost o obnovu kláštera na Velehradě zrušeného josefínskými reformami (opětovně se o to pokouší ještě v r. 1826 a 1830)
1822–1823 na předpolí olomouckého opevnění je z pokyu arcibiskupa vysázeno stromořadí čítající 160 topolů (= základ tzv. Rudolfovy aleje ve Smetanových sadech)
1823 Ludwig van Beethoven dokončil na počest arcivévodovy arcibiskupské intronizace „Missu solemnis“, kterou mu opožděně dedikuje (provedena byla poprvé 6. dubna 1824 v Petrohradě, ve Vídni o měsíc později a následně v Brně)
1825  Rudolf Jan navštívil Řím (v rámci milostivého léta vyhlášeného papežem)
11. února 1826 vydán Rudolfův jediný pastýřský list
11. března 1827 díky přímluvě Rudolfa Jana dochází k povýšení olomouckého lycea na „Františkovu univerzitu“ s teologickou fakultou, filozofickou fakultou, teologickou fakultou, právnickou fakultou a medicinsko-chirurgickým studiem (= slavnost obnovení univerzity byla stanovena na 11. února 1828)
27. března 1828 arcibiskup posvětil nové zvony pro olomouckou katedrálu – mezi nimi i největší zvon Moravy zasvěcený sv. Václavovi (o rok dříve ho ve Vídni odlil maďarský zvonař Friedrich Saltenhofer; jeho váha je téměř osm tun)
1828 arcibiskup vydal rozhodnutí, že se němečtí klerikové usilující o přijetí do Arcibiskupského semináře musí napříště zavázat, že se  během čtyřletého studia naučí dobře česky (jinak nebudou vysvěceni)
9. prosince 1828 z rozhodnutí arcibiskupa Rudolfa Jana je založena železárna ve Vítkovicích (pudlovna uvedena do provozu 16. Září 1830 byla pojmenována „Rudolfova huť“)
prosinec 1829 arcibiskup odeslal do Říma žádost o zahájení beatifikačního procesu Jana Sarkandra
1830 Rudolf Jan výrazně finančně podpořil stavbu olomouckého divadla, v němž se od října hrály i první české divadelní hry
24. července 1831 arcivévoda Rudolf Jan umírá v Badenu u Vídně na krvácení do mozku arcibiskupovo tělo spočine dle rodové tradice v Císařské hrobce kláštera kapucínů ve Vídni srdce Rudolfa Jana je v souladu s jeho přáním uloženo do krypty Katedrály sv. Václava v Olomouci…